6.2.
2020 Neledový leden u Nuláčků

Kouzelné Vánoce uplynuly tak rychle, jak to kouzelné chvíle umí a my jsme všichni vykročili pravou nohou...nuláčci spíš nožkou...do nového roku s magickým číslem 2020. A nuláčci měli hned první den ve škole důležitý úkol, tradiční tříkrálový průvod Bratrskou školou. A tak hejno králů, ve vlastnoručně vyrobených a vyzdobených korunkách z papíru, procházelo školu s písní:  ,,My tři králové jdeme k vám..."a žehnalo každé třídě, družině, sborovně, kanceláři naší Janičky i řídícímu pracovišti a dalším prostorám školy. A nezapomněli jsme ani na Ovečku, školičku, která v Bratrské škole sídlí. Pak jsme se s nuláčky vrátili do naší třídy, vyprávěli jsme si o tom, jak jsme prožívali vánoční svátky a nechali jsme přitom v sobě jejich jedinečnou atmosféru doznívat. Celý týden si pak nuláčci ještě nosili do školy na ukázku dárky, které je pod stromečkem nejvíc potěšily. Hezký novoroční čas.

A hezké chvíle prvního novoročního týdne jsme si ještě vylepšili hudebním zážitkem, který nám připravila svým koncertem ,,Rožmberská kapela", která nám zahrála na středověké hudební nástroje. A nejenom, že muzikanti své nástroje bravurně ovládali, ale také o nich uměli hezky vyprávět a přiblížit nám tak ( a s humorem) historii vznikání některých současných hudebních nástrojů. A hudba, kterou jsme vyslechli, byla pohlazením pro uši i duši. Užili jsme si to.

Postupně jsme se také pustili do práce, abychom dál pokračovali na cestě k úspěšnému a hladkému startu do první třídy. No jo no, zápisy se blíží. ,,Pracovní úsilí" jsme však kompenzovali novou fyzickou aktivitou - bruslením. A nutno říct, že nuláčci překvapili, statečně bruslili, pobíhali, klopýtali a smýkali se po ledě, někdy padali, ale hned se zvedali, či drápali na nohy a houževnatě pokračovali v nácviku rychlobruslení, krasobruslení, piruet a občas těžko uvěřitelných kreací. I paní učitelka Dáša sebou jednou ukázkově ,,švihla"(ach ty zoubky na bruslích), ale hned (noo..skoro hned) zase stála na nohou:-). Bruslení bylo prima a já moc děkuji rodičům, kteří nás měli možnost doprovodit. Plánujeme ještě pokračování!

Leden utíkal, jako voda a my jsme s trochou napětí sledovali, zda se paní Zima ujme řádně své vlády a nadělí nám pořádnou porci sněhu. Kvapem se totiž blížil náš odjezd na lyžařský kurs na Šumavu. A paní Zima...nic. Odjížděli jsme s obavami, jestli se ,,lyžák" nezmění v ,,turisťák", ale hned první večer na Šumavě se z nebe začalo sypat a sypalo se docela vydatně. A tak nás druhý den ráno probudila zasněžená krajina. Další odměnou bylo, že po nasněžení se na nás usmálo sluníčko a my jsme si mohli užívat pravou horskou zimní romantiku. Třešničkou na dortu bylo, že všichni nuláčkovští lyžaři zvládali jízdu nahoru i dolů, bezvadně poslouchali, trénovali obloučky a užívali si lyžování s radostí a bez kňourání. Noo, občas trošku brblali, protože sjezdovka nebyla úplně u chaty, tak se muselo ťapat, ale vždycky jsme došli :-) Odpoledne, po dobrém obědě a poledním ,,klidu", jsme si užívali sněhohrátky, bobování, stavby ze sněhu a podobné taškařice. K večeru jsme zase společně zpívali ve společenské místnosti, podívali jsme se na záznam našeho divadelního představení a poslední večer jsme vyhlásili výsledky závodů ve slalomu. Po večerním sprchování jsme se vždy v nočních úborech a v objetí s plyšáčky sešli na čtení před spaním. Pan učitel Daniel nám četl humorné příběhy z knihy o Mikulášovi a jeho zážitcích z letního tábora. A pak už jsme ,,šupli" do postýlek a těšili se na další den. Zkrátka...hory jsme si užili a zvládli jsme je ve zdraví a se ctí. 

Po návratu z hor nás hned v pondělí čekala cesta do horké Indie. Ve škole nás totiž navštívil pan učitel Matouš, který léta do Bratrské školy patřil a přišel nám vyprávět o svých zkušenostech z doby, kdy působil jako učitel v Indii. Vyprávění bylo zajímavé a samozřejmě doplněné fotkami a videozáznamy a my jsme měli možnost vidět, v jakých podmínkách žijí a učí se indické děti.

A konečně nastal ten slavnostní den a nuláčci dostali své historicky první školní vysvědčení. Popovídali jsme si o prvním prožitém půlroku v Bratrské škole, o tom, co nám přinesl a jak se nám tu daří. Byla to slavnostní chvíle a tak jsme jí slavnostně dali sladkou tečku. A pak už hurá na pololetní prázdniny a směle vykročit do druhého pololetí.

A i já se na druhé pololetí těším a všem vám děkuji za vstřícnou a bezproblémovou spolupráci a  za podporu. Vaše Dáša