22.7.
2020 Promluva p. faráře Koláře ke konci školního roku

Milí přátelé, milé učitelky, milí učitelé, milé děti,

konec školního roku znamená, že něco důležitého končí a něco důležitého začíná. S některými z vás se po prázdninách už neuvidím, alespoň tedy na půdě této školy. S jinými ano, ale cosi už se pro vás změní: budete ve vyšších ročnících, které přinesou nové výzvy. Každý takový přelom, ať už se odehrává ve škole, nebo obecně v životě, s sebou nese mnoho smíšených pocitů. Těšíme se, máme radost, že se posuneme někam dál, ale také jsme nejistí a možná máme strach. Co mě čeká? Jak obstojím v tom novém, v tom, co má přijít? Takové otázky si klade každý z nás. Do budoucnosti nevidíme. Ale bible nás ujišťuje, že ať se s vámi i s touto školou stane cokoli, náš Bůh nás neopustí. Bude s námi v tom dobrém a krásném, ale také v tom smutném a nepříjemném. V bibli najdeme mnoho příběhů o lidech, kteří se ocitli na rozcestí, museli se rozhodovat, co a jak dál, stáli před nějakým náročným úkolem. Přečtu vám jeden z neznámějších. Je z knihy Jozue z 1. kapitoly:

Po smrti Mojžíše, služebníka Hospodinova, řekl Hospodin Jozuovi, synu Núnovu, který Mojžíšovi přisluhoval: „Mojžíš, můj služebník, zemřel. Nyní tedy vstaň a přejdi s veškerým tímto lidem přes tento Jordán do země, kterou dávám Izraelcům. Dal jsem vám každé místo, na které vaše noha šlápne, jak jsem přislíbil Mojžíšovi. Vaše pomezí povede od stepi a tohoto Libanónu až k veliké řece, řece Eufratu, podél celé země Chetejců až k Velkému moři, kde zapadá slunce. Po všechny dny tvého života se proti tobě nikdo nepostaví. Jako jsem byl s Mojžíšem, budu i s tebou. Nenechám tě klesnout a neopustím tě. Buď rozhodný a udatný, neboť ty rozdělíš tomuto lidu zemi v dědictví, jak jsem se přísežně zavázal jejich otcům, že jim ji dám. Jen buď rozhodný a velmi udatný, bedlivě plň vše, co je v zákoně, který ti přikázal Mojžíš, můj služebník. Neodchyluj se od něho napravo ani nalevo; tak budeš jednat prozíravě všude, kam půjdeš. Kniha tohoto zákona ať se nevzdálí od tvých úst. Rozjímej nad ním ve dne v noci, abys mohl bedlivě plnit vše, co je v něm zapsáno. Potom tě bude na tvé cestě provázet zdar, potom budeš jednat prozíravě.

Jozue stojí před velikým úkolem. Z muže číslo dvě se stává muž číslo jedna. Mojžíše dobře známe, však jsme si o něm na biblických hodinách povídali mnohokrát. O Jozuovi už méně. Mojžíš mnoho let vedl Izraelce do zaslíbené země, ale sám už do ní nevstoupil. Po jeho smrti má stanout v čele Izraelců jeho dosavadní služebník. U řeky Jordánu na něj padá veškerá odpovědnost. Země sice má být Izraelcům Bohem darovaná, ale její převzetí se neobejde bez těžkých zápasů. Jak je na tento úkol Jozue připraven?

Na některé životní úkoly člověk není připraven nikdy. Je přirozené, že Jozue se vstupu do zaslíbené země obává. Proto nejprve od Hospodina slyší: já budu s tebou. Nenechám tě klesnout a neopustím tě. Jedině v této naději a této síle může vykročit. Vidíme, že víra člověka nezbavuje odpovědnosti, nesnímá z něj břemeno všemožných úkolů, neumetá cestičku. Lidé si někdy představují, že my křesťané máme v životě vše snadnější, protože Bůh tam nahoře za nás všechno vyřeší a zařídí. Jenže Bůh nás nechce udržovat věčně nedospělé a na život nepřipravené. To ostatně pro své děti nechce ani žádný otec a žádná matka. Proto také chodíte do školy, abyste se na život připravili a mohli se jednou samostatně rozhodovat a jednat.

Bůh za Jozua jeho úkol nevyřeší, ale povzbuzuje ho: Buď rozhodný a udatný! To je první příkaz od Hospodina. Jozue má překonat strach ne proto, že není k obavám žádný důvod, ale proto, že je na jeho straně někdo silnější než všichni jeho nepřátelé. Také v našich životech, v životě naší školy, ale taky naší země a v celém světě můžeme najít důvody k obavám. Čeká nás mnoho zápasů. Víra nám nezakrývá oči před problémy, naopak je umožňuje pravdivě vidět a pojmenovat. Ale tyto obavy nás nemají ochromit. V síle Boží před nimi nemáme utíkat. Neboj se, buď rozhodný a udatný: to máme slyšet i my. Nedopusť, aby ti strach svázal ruce, které přece budeš potřebovat, až se s těmito problémy budeš prát.

Druhý příkaz, který Jozue slyší, možná vypadá nepatřičně. Bedlivě plň zákon, neodchyluj se od něj, rozjímej nad ním ve dne a v noci. Neměl by se nově ustanovený vůdce soustředit na trochu praktičtější věci? Právě v zápalu boje ale nemá Jozue a jeho lid na Boží zákon zapomenout, nemá ho odsunout jako něco nepodstatného, s čím se není nutné zdržovat. Ve skutečnosti nic důležitějšího není. Když Boží lid v zaslíbené zemi zapomene na Boha a začne si žít podle vlastních pravidel, brzy na to doplatí a svou zemi ztratí. Boží zákon dává život. Když se člověk od něj odřízne, je to, jako by se odpojil od zdroje života – brzy usychá a umírá.

Pravidla, ať už máme na mysli školní řád anebo zákony této země, tu jsou proto, aby se nám společně lépe žilo. Abychom na cestách, po kterých jdeme, dokázali jít společně a nenaráželi na sebe. Aby silní neodstrkovali ty slabší, aby ti úspěšní neponižovali ty neúspěšné.

První československý prezident Tomáš Garrigue Masaryk razil heslo: nebát se a nekrást. Myslím, že se dobře shoduje s tím, co kdysi řekl Hospodin Jozuovi. Neboj se, já budu s tebou, dovedu tebe a tvůj lid do zaslíbené země. A dodržuj pravidla, která jsem ti dal, protože jedině tak se ti bude v nové zemi dobře dařit. Tyto dvě výzvy si máme opakovat také my, nyní, na přechodu z jednoho období do druhého. Budeme je potřebovat. Přeji vám všem krásné prázdniny.