Na ty tři týdny budeme ještě dlouho vzpomínat, byli jsme totiž VE ŠKOLE, a to bylo něco!
Sice jsme místo tělocviku šli na výlet, nesměli jsme zpívat, ale učit jsme se trochu směli, tak jsme se do toho pustili. Všichni nás pořád chtěli z něčeho zkoušet, jako by si mysleli, že jsme si něco z distanční výuky zapamatovali.
Náhodou, vlastně to bylo fajn. Byli jsme rádi, že se vidíme. Nejdříve jsme společně vyzdobili třídu pro sebe i pro ostatní živočichy, a hned jsme se tu cítili jako doma.
Konečně jsme si mohli zasoutěžit v Bobříku informatiky. Nejlépe se povedl Alexi Kechrtovi, Jonáši Wallerovi, Jendovi Benešovi a Jonáši Hrachovi. Tak tedy sláva vítězům!
V pátek 11.12. jsme vyrazili do Náprstkova muzea, kde jsme - kromě tradičního poleženíčka v expozici kultur Oceánie - navštívili výstavu Na březích Nilu. Seznámili jsme se zde s životem ve starověkém Egyptě a Nůbii. Od té doby mnozí z nás netouží po ničem jiném, než vyrábět pivo, případně se nechat mumifikovat.
Zjistili jsme, že nás děsně baví mikroskopovat, a to v podstatě cokoliv.
Napsali jsme si nějaké ty čtvrtletky. Vysvětlili jsme si, proč jsme kdo co nemohli udělat v distanční výuce a prakticky jsme se připravili na její další pokračování.
Na závěr jsme si uspořádali Vánoční den, rozdali jsme si dárky, naposledy si popovídali, a pokojně se rozešli do svých domovů.