7.3.
2020 Únor u prvňáků

Únor je měsíc zimní, unořit se znamená ponořit se. Světlo se vrací, ale my jsme stále ponoření v zimě a sami v sobě. A z našeho ponoření se pak může vzniknout nové. Nové myšlenky a nová síla věci očistit a s jarem začít podporováni sluncem žít čistě bez starých křivd a smutků.

V únoru nás čekalo ještě jedno představení vánočního divadla, tentokrát pro děti z několika škol. I když jsme se zase spíše dívali, zvládli jsme to. A než jsme se rozjeli za sněhem i mořem o jarních prázdninách, usilovně jsme se snažili, abychom byli zase o něco větší čtenáři a písmáci. Jde nám to moc pěkně. Často potěšíme paní učitelku první vlastnoručně přečtenou knihou nebo dokonce napsanou pohádkou. V prvouce jsme si dokonce uspořádali se zavázanýma očima dobrodružné ochutnávání ovoce a zeleniny. Ale nejdůležitější je to, že nás svět okolo zajímá a přemýšlíme o něm. Často si povídáme, co druhým může ublížit, a učíme se brát ohledy na druhé, někdy se nám to ještě nedaří, a to se pak vrátíme z velké přestávky pohádaní a ubrečení. A tak si povídáme, že není vůbec lehké zvládat vztek a naštvanost, že je to někdy, jako bychom měli nasazený prsten z Pána prstenů, který neumíme sundat. A některé holčičky jsou jako sluníčka, pro která je snadné jenom zářit. Ty jsou nám velkou podporou. A je moc hezké, že se umíme usmířit a o tom, co se nám v sobě nelíbí, přemýšlet, a omluvit se.. A také to, že se máme rádi.. A tak nám držte palce, aby nás prsten zla nesvázal a neproměnil, a my jsme zůstali otevření přijímání a radosti, to se pak můžeme učit velmi snadno a zvládneme všechno, co nás potká.