ŠKOLNÍ ROK 2019 /2020

BRATRSKÁ NA CESTĚ KOLEM SVĚTA S JULESEM VERNEM

reportáž z vánočního divadla 2019

 

Milí diváci, herci a spolutvůrci divadelní inscenace Cesta kolem světa za 80 minut,

posílám vám tradiční poděkování a reportáž o průběhu a výsledku naší několikaměsíční společné práce.

Naše školní vánoční divadlo bylo už podruhé součástí projektu „Inkluze a multikulturní výchova“. V minulém roce jsme se zaměřili na seznámení se s židovskou kulturou pomocí osmi příběhů, vyprávěných během svátku Chanuka. Letos jsme si zvolili jen jeden příběh, který nám ale množstvím zážitků a možnostmi nejrůznějšího poznávání rozdílností i styčných bodů zahraničních kultur bohatě vystačil pro celý projekt a celé představení. V roce 1873 jej formou dobrodružného románu vydal geniální spisovatel Jules Verne, který se na nás v divadle usmíval z medailonu nad jevištěm. (Ten medailon maloval pan učitel Sam a Ivanka Mittnerová.)

Napínavý příběh „Willyho Fogga“ a jeho přátel jsem si díky španělskému kreslenému seriálu a Viktoru Preissovi zamiloval už v dětství. Později jsem se stal i jeho nadšeným čtenářem. O jeho využití pro naše divadlo jsem uvažoval už několikrát. Má strhující děj, mnoho výrazných a zajímavých postav, nechybí mu humor ani poselství k zamyšlení. Vypráví o přátelství, vzájemné pomoci, vytrvalosti, odvaze překonat sám sebe a vystoupit ze své komfortní zóny, přitom ale nezapomínat pomáhat druhým, o umění čelit překážkám, bojovat se zlem a bezprávím. Je to vlastně skoro až pohádka a trochu i hrdinský epos, přenesený do prostředí viktoriánské Anglie, kde středověkého rytíře nahradil moderní gentleman.

Zní to jako ideální námět pro školní divadlo v předvánoční době. Čtyři roky jsem si ale nebyl jistý, jestli se do jeho zpracování pouštět nebo ne. Teď už vím proč. Bylo potřeba počkat, až nám ve škole dorostou herci, o kterých můžu s jistotou tvrdit, že jsou pro role pana Fogga, Passepartouta, Audy, Fixe, Generála, Inda, čtenářů a jejich rodičů, a všech dalších postav opravdu ti praví. Byla pro mě radost a zábava s nimi zkoušet, a sledovat, jak své role začínají postupně chápat, prožívat a dotvářet vlastními nápady. Z literárních postav v románu a scénáři se během listopadu a prosince staly živé bytosti, a to se zdaleka ne každému (navíc nezkušenému a dětskému) herci povede. Mnoho postav, jejich replik a dalších nápadů se rodilo a upřesňovalo při zkouškách. Společné tvoření a hledání nám letos hodně komplikovaly choroby, myslím, že o něco víc, než v minulých letech. Ale nakonec se stal zázrak a mohli jsme hrát, i když nám bohužel někteří kamarádi na jevišti chyběli. Stejně jako každý rok mám radost z toho, že všechny děti ze sebe na jevišti vydaly opravdu to nejlepší.

Během přípravy divadla jsme se seznámili s různými společenskými zvyky a módou v Anglii 19. století, tehdejší chudobou i převratnými technickými vynálezy, nahlédli jsme do egyptského přístavu Suez a do podivných náboženských zvyků v Indii, kam mj. patří tanec opičího lidu a boha Hanumána ze starověké Rámájány, ale i děsivý obřad Satí, při kterém manželky zemřelých šlechticů bývaly zaživa upáleny jako oběti čtyřruké bohyni lásky a smrti Kálí (která se Passepartoutovi jeví jako „ohyzdná babizna“). Využili jsme také princip asijského stínového divadla, a ukázali si, jak se použitím loutek mohou vnést na divadelní jeviště filmové triky.

Děti si s pomocí paní učitelky Míši a pana učitele Sama ve výtvarné výchově namalovaly masky opičího lidu a tropické rostliny podle celníka Rousseaua, které se pak staly plošnými loutkami džungle v životní velikosti. Společně vytvářely také koruny a podstavce pro bysty v Reformním klubu a kapesní hodinky-mince, visící nad scénou.

Pod Šárčiným vedením se děti naučily opičí tanec a také působivý valčík pro výjev na palubě lodi Mongolia. Tančily jej na dobový módní „hit“ Na krásném modrém Dunaji. Johann Strauss ml. jej zkomponoval 5 let před napsáním Cesty kolem světa, takže v době pana Fogga tuto skladbu znala většina Evropy.

Abychom rozsáhlý příběh nemuseli popisně hrát celý a mohli ztvárnit jen jeho nejdramatičtější a nejdůležitější části, rozhodl jsem se použít lehce zcizovacího prvku – vypravěčů v rolích čtenářů. Spolu se svými maminkami, otcem, babičkou a mladším bratrem nám čtenáři posouvali děj, ale také jej propojovali se současností, se životem dnešních dětí a s jejich vztahem k povinné četbě a škole.

Představení jsme si mohli spokojeně užít díky obětavé pomoci mnoha „skrytých“ lidí. Saša pouštěla zvukové nahrávky, Eliška Pánková obsluhovala oponu, paní ředitelka učila děti pečlivě a nahlas vyslovovat, pan školník Kechrt pro nás tradičně vyráběl, konstruoval a vozil, co bylo potřeba, paní učitelky, asistentky i vychovatelky pomáhaly dětem v zákulisí připravovat se na scénu. Rodiče jako každý rok opatřili spoustu skvělých kostýmních doplňků a rekvizit – mnozí také ochotně půjčovali potřebné věci i dalším dětem. Pan farář Kolář nám na společné zkoušky poskytl kostel. Živou kapelu letos vytvořili Andulka Kotrbová-Rejchrtová, pan Tetiva, pan učitel Šulák, paní učitelka Dáša a Miloš Rejchrt. Ten také pronesl spolu s paní ředitelkou krásnou úvodní řeč. Všem moc děkuji!

Ale… Bohužel jsme se ani letos v divadle neobešli bez křiku a pláče miminek a batolat. Já i paní ředitelka opakovaně prosíme už několik let všechny rodiče, aby brali ohled na práci a snahu dětí na jevišti, které každé nečekané vyrušení může vyvést z míry. Diváci tím mají narušený zážitek a křikem malých dětí bude navždycky pokažený i videozáznam představení. Dočkáme se aspoň v příštím roce pochopení?

 

V lednu nás v rámci projektu čeká program s panem učitelem Matoušem Šimkem, který bude dětem vyprávět a promítat své zážitky pedagoga, cestovatele a dobrovolníka v Indii. 5. 2. v 10.00 si naše divadlo zahrajeme ještě jednou, pro pozvané školy a také pro rodiče a přátele, kteří na premiéru nemohli přijít. Snad si ho s námi budou mít možnost užít i děti, které byly při premiéře nemocné. Doufám a těším se. A přeji všem krásné a radostné vánoční svátky a prázdniny a celý nový rok.

 

Daniel Razím

 

PS. Pokud pro vás v divadle už nezbyl program, přikládám ho tady:

 

Vítejte na divadelním představení Bratrské školy 2019

podle románu Julesa Vernea

 

CESTA KOLEM SVĚTA ZA 80 MINUT

 

Milí diváci,

možná si ještě vzpomínáte, jak škola dokáže člověku někdy znechutit i tak příjemnou činnost, jako je četba – tím, že z ní udělá povinný domácí úkol. Může se ale stát, že když překonáme počáteční odpor, začteme se, a z protivného učiva se stane zábava.

Čtenáře v Bratrské škole dokázala jedna z nejoblíbenějších „Verneovek“ zaujmout snadno a rychle. Tak jako kdysi mně jim při tom pomáhal španělský animovaný seriál, kde charizmatický lev zpívá neodolatelným hlasem Viktora Preisse: „Jsem Willy Fogg všem známý, mám dobrodružné plány, dlouhou cestu chystám…“

Pana Fogga jsem si zamiloval. Je to pravý gentleman - dědic pohádkových rytířů. Je vzdělaný, charakterní, velkorysý, vznešeně klidný a odvážný. Navíc s ním není nuda. Mrzí mě, že nemůže být českým prezidentem, ale jsem rád, že ho teď děti z naší školy osobně znají. Jules Verne svého sympatického hrdinu čtenářům ještě víc přiblížil tím, že ho na počátku příběhu obdařil několika komicky podivínskými povahovými rysy. Typický Angličan, chladně zdvořilý, který pedantsky trvá na svých každodenních zvycích a jejich

časově přesném dodržování, se jednoho dne pro nic za nic, kvůli hazardní sázce, vydá na dobrodružnou cestu kolem světa. Riskuje tím svůj majetek a načas opustí jednotvárně poklidný životní styl, a nezíská tím „nic – kromě štěstí“.

Děkujeme, že jste nám pomáhali naši společnou cestu s panem Foggem, jeho báječným sluhou Passepartoutem a dalšími přáteli připravit.

Přejeme vám příjemnou podívanou, šťastné a veselé vánoční svátky 2019, comfort and joy (pohodlí a radost), a do nového roku cesty za dobrodružstvím, které přinesou štěstí vám i lidem, se kterými se při nich potkáte!

 

Phileas Fogg se – přesně jak to stanovil ve své sázce – vrátil do londýnského Reformního klubu 21. prosince v 8 hodin 45 minut večer. Vánoce roku 1872 už neslavil jako obvykle sám, ale spolu se svými nejbližšími. Budeme rádi, když si s námi zazpíváte dvě anglické vánoční koledy. Ta první je o našem českém svatém Václavovi.

 

DOBRÝ KRÁL VÁCLAV

 

Na Štěpána dobrý král Václav z okna hledí

Všude kam se podívá závěje a ledy

Svítil měsíc a byl mráz, pálil jako divý

A vtom spatří chudáka, jak tam sbírá dříví

 

Hola páže! pravil král. Podívej se honem!

Odkud je ten sedláček? Víš-li něco o něm?

Pane můj, ten sedláček bydlí támhle kdesi

u studánky v chalupě pod samými lesy

 

Přines maso, přines chléb, a pár polen k tomu!

Zanesem to ještě dnes sedláčkovi domů

A tak šli král s pážetem a tak vyrazili,

i když venku vítr dul a vyl ze vší síly

 

Pane můj, je hrozná tma a je hrozná zima!

Sotva jdu, už nemůžu, strach mě z toho jímá!

Vkládej nohy do mých stop, a pojď dál můj hochu!

Za chvíli ti nebude zima ani trochu

 

Vkládal nohy krok co krok do stop po svém králi,

a kam vkročil svatý král, tam i sněhy hřály

Proto věřte křesťané, boháči i páni,

ten kdo cítí s chudými, dojde požehnání.

 

TŘI LODĚ Tři lodě plout jsem viděl dnes, dnes na Štědrý den, dnes na Štědrý den. Tři lodě plout jsem viděl dnes, dnes právě na Štědrý den ráno. Ty všechny pluly k Betlému, dnes na Štědrý den, dnes na Štědrý den.

Ach, všechny pluly k Betlému, dnes právě na Štědrý den ráno. A všechny zvony zazněly dnes na Štědrý den, dnes na Štědrý den. A všechny zvony zazněly dnes právě na Štědrý den ráno. Pospíchejme se radovat, dnes na Štědrý den, dnes na Štědrý den. Pospíchejme se radovat, dnes právě na Štědrý den ráno

 

17. LISTOPAD V BRATRSKÉ

Kulaté výročí 30 let od Sametové revoluce stejně jako vloni 100 let od vzniku Československa jsme nemohli dětem jen tak zmínit coby jeden ze státních svátků. V jednotlivých třídách se třídní paní učitelky událostmi 17. listopadu zabývaly podle věku dětí a snažily se jim přiblížit dobu i události roku 1989. O tom se bude možné dočíst ve zprávách za listopad v sekcích jednotlivých tříd. Nebylo vůbec snadné uchopit tak důležité a těžké téma vzhledem k věku dětí.

Ti nejmenší – nuláčci a prvňáci se seznamovali nenásilnou formou s pojmy jako je svoboda, spravedlnost a řízení státu na příběhu Hurvínka v představení Hurvínek mezi osly, kdy se Hurvínek dostane do země, kde mu hodně slibují, ale realita je úplně opačná, plná nespravedlnosti a nesvobody, setkává se zde i se zlým vládcem této země.

Ve druhé třídě děti pracovaly s knihami Zeď a Trikolora. Ve třetí třídě četly kapitolu Sametová revoluce z knihy Jany Eislerové Dějiny českých zemí pro děti. Ve čtvrté třídě se zabývaly knihou Pavla Čecha A zpracovanou komiksovou formou. Také děti shlédly díly týkající se této doby z kresleného seriálu Z dějin udatného národa českého a krátký spot Díky, že můžem.

 Ve třídách si děti ještě ujasňovaly pojmy svoboda, vězení, revoluce, totalita a to různými formami včetně pokusů o brainstorming, výtvarnou formou, psaním, apod.

Součástí tohoto projektu byly i besedy s těmi, kteří nám o tom měli co říct. Někteří se i podíleli na změně dějin našeho národa před 30ti lety. Tím byl pan Michael Kocáb, kterému se podařilo zaujmout děti  pomocí připodobnění KSČ k Mordoru a Miloše Jakeše k Sauronovi /Pán prstenů/. Vysvětlil dětem, jak se vládlo a ovládal se lid. Věnoval nám svoji knihu Vabank, která popisuje tuto dobu. Ještě nás ve škole navštívil pan Klepek a paní Marková, prarodiče našich žáčků a vyprávěli dětem o životě před rokem 1989. Věta pana Klepka – poprvé zazněl Otčenáš na demonstraci na Letné z úst Václava Malého-  a skoro milion lidí mělo možnost ho odříkat nahlas a ne se bát, bylo konkrétním vyjádřením toho, jak se žilo předtím.

Kousek od školy máme výstavní prostory DOX. Probíhá tam právě výstava Petra Sýse, jehož příběhy a obrazy jsou o svobodě – o jejím hledání, ztrátě a především důležitosti. Prvňáčci už tam byli a ostatní třídy budou následovat.

Všechny děti dostaly domácí úkol. Zeptat se doma, jak to bylo, nechat si vyprávět tu dobu. Jak už to tak bývá, ne každý žák plní domácí úkoly. To abyste se nedivili, milí rodiče, že se Vás třeba na nic to Vaše dítko nezeptalo.

Cílem bylo si uvědomit, že svoboda není samozřejmost, aby nám zůstala, musíme vědět, co je jejím opakem a starat se, aby se zase něco nezvrtlo v těch našich dějinách českého národa.

Pavlína Radová

MOBILNÍ  TRILOPARK

V pátek 6. září nás do světa paleontologů nechali nahlédnout odborníci tohoto oboru z Triloparku. 

V pískovišti se skrývala třímetrová kostra raptora, kterou jsme odborně odkrývali a při tom poslouchali poutavé povídání lektora o skutečné práci paleontologů a světě dinosaurů.

Na pingpongovém stolu děti tvořily sádrové odlitky současníků trilobitů.  Každý si mohl svůj výrobek odnést s sebou. 

U zahradního domku se stoly zaplnily skutečnými fosíliemi, které jsme měli možnost podrobně prozkoumat. Ke každému unikátu nám paleontolog vyprávěl historii a odpověděl na všetečné otázky našich dětí.

Na závěr jsme ještě do školní sbírky dostali balíček hodnotných skutečných fosílií a několik replik, včetně odlitku stočeného trilobita velikosti dětské pěsti.

ŠKOLNÍ ROK 2018 /2019

NOC S ANDERSENEM

Dne 29. března 2019 se v naší škole již tradičně uskutečnila jedna z nejoblíbenějších akcí Noc s Andersenem.

Tentokrát nás čekala zajímavá beseda s panem spisovatelem Tomášem Němečkem. Na besedu s ním jsme se ve třídách pilně připravovali již několik týdnů předem, kdy jsme s dětmi četli ukázky z jeho knih. Tyto knihy si pak děti mohly koupit a nechat podepsat. Nejtěžší na tom asi bylo, vybrat si kterou, tak byly zajímavé. Nám v páté třídě se zrovna hodily k výuce vlastivědy, a tak jsme si přečetli nejprve o Marii Terezii, pak o Boženě Němcové a nakonec o Tomáši Garrique Masarykovi.

Kdybyste se ale dětí zeptali, na co se těší nejvíce, možná byste dostali odpověď vůbec nesouvisející s literaturou. U nás by to možná bylo jídlo. Samozřejmě společná večeře, kdy objednáváme pro celou školu pizzy dle vlastního výběru a velkých očí dětí. Nebo snídaně, kdy dojde na všechny dobroty upečené maminkami nebo dokonce i na vlastnoručně připravenou upečenou či vyrobenou snídani.

To hlavní, kromě dobrodružného spánku v setmělé škole a nezvyklého rána, nás ale čeká vždy v jednotlivých třídách. Program mnohde začíná už ráno a končí až pozdě večer.

Naši nuláčkové si Noc s Andersenem užili opravdu s pohádkami H. CH. Andersena. Četli si je, hádali pohádkové písničky, skládali pohádkové puzzle a po setmění je čekala, jak jinak, pohádková cesta do sklepa, kde je opět provázely obrázky z pohádek, které si měli zapamatovat.

V první třídě si děti také povídaly o H. CH. Andersenovi, ale protože to už jsou velcí školáci, čekal je úkol téměř detektivní. Na zahradě děti hledaly poschovávané rozstříhané texty, které skládaly, a metodou učíme se navzájem, pak zjišťovaly zajímavosti ze spisovatelova života. A za odměnu si pak také pohádku od něj přečetly. Hosty v první třídě byli rodiče, kteří dětem vyprávěli o svých oblíbených knížkách z dětství a tak trochu se sami do dětství vrátili a svým dětem se skrze knížky přiblížili. Pak už jen pohádka na dobrou noc a spát.

Ve druhé třídě to žilo pohádkami také, nejprve se děti spoustu nového naučily s pohádkovými pracovními listy, při setmění na zahradě pak hledaly pohádkové lístečky a dříve než vstoupily do sklepení tajemnou cestou osvětlenou svíčkami, tak si pověděly názvy pohádek, které našly. Zde je pak čekalo překvapení největší, samotná Božena Němcová, naše nejmilejší pohádkářka. Dětem vůbec nevadilo, že to byla jedna z maminek, hlavně že získaly vlastnoručně podepsanou pětistovkovou bankovku. Hádejte, kdo byl na obrázku. Ve třídě děti čekalo čtení na dobrou noc. Asi vás nepřekvapí, že to byla pohádka paní Boženy Němcové, ale možná by vás překvapil staročeský jazyk pohádky, to se to krásně usínalo.

 Ve třetí třídě se děti na Noc s Andersenem chystaly důkladně. Už dopoledne školou voněly pizza rohlíky z listového těsta, aby bylo co jíst. A pak už je provázelo povídání o knížkách Tomáše Němečka, kdy děti zkoumaly životy Karla IV. a Marie Terezie. A jak to má být, hodně si četly i večer, a hlavně, moc pěkně a v klidu si to užily.

Ve čtvrté třídě se děti také pilně připravovaly na setkání s panem spisovatelem a četli si z jeho knih. Velkým povídacím tématem ale byla ochrana přírody a s ní spojený životní styl „dobrovolné skromnosti“. Film vyprávěl o rodině se dvěma malými dětmi, která se vzdala vymožeností civilizace a žila uprostřed šumavské přírody, jednoduše, ve spojení se zvířaty a rostlinami. Děti pak přemýšlely, jaké takový životní styl má výhody, jaké nevýhody a tak trochu si představovaly sebe na místě dětí z filmu.

V páté třídě jsme celý den žili příběhem Bastiana v Nekonečném příběhu. Nejprve jsme přemýšleli, co je to vlastně ta fantazie, jestli ji žijeme i ve své každodennosti, jací bychom byli, nebýt fantazie, jestli je dobrá nebo špatná, a co když se zvrtne ve zlo, a kde se vůbec bere..  A jak je to vlastně s tím, že myšlenka tvoří, a co tedy vlastně tvoříme.. Pak jsme si nakreslili každý svou postavu z Fantázie a vydali jsme se spolu s Bastianem na půdu, do prachu, zimy a šera číst Nekonečný příběh. Občas jsme si odskočili pustit si pro srovnání kousek filmu. Snažili jsme se také vyrobit si vlastní Auryn, aby nás na cestě chránil. Před spaním nás pak už ve třídě na koberci v úplné tmě čekalo setkání Bastiana, ale i nás všech, s Měsíčnicí, královnou Fantázie. Spalo se nám krásně!

A tak se všichni budeme těšit na další Noc s Andersenem, a těm, co už tu s námi příští rok nebudou moci být, tak přejeme, aby si alespoň vzpomněli a to hezké v sobě uchovali, stejně jako pohádky, ve svých srdcích.

Dana Horáková

 

SHALOM CHAVERIM - Osm chanukových světel

v divadelním představení Bratrské školy 2018

 

Milí diváci,

dnes večer se vy – naši nejbližší, ať už příbuzní, nebo kamarádi - stanete našimi hosty. Sejdeme se ve velikém bytě, kde se odehrává osmidenní židovský svátek Chanuka, každoročně oslavovaný v adventním nebo vánočním čase. Chanuka je oblíbený svátek židovských dětí. Při rodinných setkáních, plných zpěvu, tance, modliteb a radosti z dobrého jídla a pití, se také vypravují příběhy. Máme jich pro vás připraveno osm - stejně jako je ramen na chanukovém svícnu. Pro české čtenáře je převyprávěli Leo Pavlát v knize Osm světel a Václav Cibula v Pražských pověstech.

Židovské příběhy, pohádky, bajky a legendy bývají o zbožnosti, hledání dobra a úctě k vědění. Důležitý je v nich i humor a umění smát se sám sobě. To je předpokladem moudrosti. Jsou to ale příběhy především nadčasové a všeobecně lidské, bez ohledu na národnost či náboženství jejich hrdinů. Ty, které vám chceme nabídnout, spojuje chanukové heslo „stal se tam veliký zázrak“ a také význam židovského pozdravu „shalom“. Hrdinové našich příběhů zažívají svůj osobní šalom.

Wikipedie nám říká: Šalom, hebrejsky שָׁלוֹם‎‎ (obvykle se překládá jako „mír“ či „pokoj“), je výraz, který se v židovském prostředí používá k pozdravu a zároveň k označení ideálního stavu pro život. Samotné hebrejské slovo šalom vyjadřuje mnohem více než pouhou nepřítomnost války – je totiž souhrnným označením zdraví, spokojenosti, spořádanosti, harmonie, klidu, pohody a neporušenosti. Podle Bible takovýto šalom zažíval člověk při svém stvoření, než upadl do hříchu a neshod. Proto šalom lze též definovat jako „znovunalezený mír“, neboť „znamená smíření mezi Bohem a lidmi, lidmi a přírodou, mezi lidmi a lidskými rodinami navzájem a také hluboký mír v lidském srdci – šalom je vděčná radost z uzdravení, z odpuštění, ze zachránění“.

Přeji vám za všechny děti a dospělé z Bratrské školy příjemnou podívanou, šťastné a veselé vánoční svátky 2018 a do nového roku co nejčastěji zažívaný pocit, který by se dal nazvat slovem „šalom“!

Daniel Razím

 

Shalom chaverim

 

Shalom chaverim, shalom chaverim

Shalom, shalom

Lehitraot, lehitraot,

shalom, shalom

 

Goodbye my friends, be safe my friends

Have peace, have peace

Till we meet again, till we meet again,

have peace, have peace

 

Sevivon sov sov sov

 

Sevivon sov sov sov

Chanuka hu chag tov

Chanuka hu chag tov

Sevivon sov sov sov

 

Chag simcha hu la – am

Nes gadol haja sham

Nes gadol haja sham

Chag simcha hu la – am

 

Sevivon spin and turn

While the Chanuka candles burn

What a beautiful holiday

Let’s all eat and dance and play

 

Tell the story chant the prayers

A great miracle happened there

It’s the festival of lights

We’ll be spinning for all eight nights

 

 

Jak jsme slavili 100. narozeniny republiky

Ve všech třídách jsme si v říjnu připomínali 100. výročí založení Československa a 5. listopadu jsme se všichni sešli v hale školy, abychom si vzájemně předvedli výsledky tohoto projektu.

Program zahájili prvňáčci s nuláčky, kteří nám zazpívali oblíbenou písničku prvního československého prezidenta, Tomáše Garriqua Masaryka – Ach synku, synku. Kromě této písničky se prvňáčci v rámci svého projektového dne seznámili se státními symboly, povídali si o historii vzniku Československa, poslouchali státní hymnu, porovnávali mapu Československa před 100 lety a dnešní České republiky a také se učili tancovat swing – oblíbený prvorepublikový tanec. Navíc se dozvěděli něco o architektuře první republiky a v rámci pracovních činností stavěli prvorepublikové stavby z různých materiálů.

Nuláčci si výročí republiky připomněli společnou četbou z knihy „Dějiny českých zemí pro děti“, povídali si o významných osobnostech, které ovlivnily dějiny naší země, a také o životě lidí v minulosti. I oni se seznámili se státními symboly a stavěli historickou Prahu ze stavebnic Kapla a Lego. Prostřednictvím knihy „100 českých NEJ“ se dozvěděli mnoho zajímavých informací o naší vlasti.

Druháci si pro nás připravili scénku z vyhlášeného prvorepublikového módního salónu Hana Podolská. Tímto programem děti navázaly na jejich návštěvu výstavy „Hana Podolská – legenda české módy“ v Uměleckoprůmyslovém muzeu.  A protože salón kdysi navštěvovaly významné osobnosti, i my jsme mohli během scénky vidět pana Karla Čapka s manželkou Olgou, manžele Baťovy i Benešovy a také některé slavné herečky či operní pěvkyně. To vše v krásných prvorepublikových kostýmech vytvořených ve spolupráci s rodiči. Kromě tohoto programu si druháci užili jeden celý projektový den zaměřený na seznámení s historií, osobností prvního československého prezidenta, starými mapami a také s významnými osobnostmi a hodnotami, které připomíná projekt Staleté kořeny.

Žáci třetí třídy vytvořili plakát s portréty slavných českých osobností a v rámci svého vystoupení nám je představili. Děti si informace o těchto osobnostech samy vyhledávaly na internetu a kromě toho se seznamovaly s naším státem a jeho historií i umístěním na mapě a při výtvarné výchově mapu také malovaly. Třída se rovněž zúčastnila projektu k 100. výročí založení Československa v prvorepublikové Winternitzově vile, kterou si děti mohly celou prohlédnout, a kromě toho plnily úkoly týkající se rozdílů Rakousko-Uherska a ČSR, zařazování událostí na časovou osu a také židovské tématiky.

Čtvrťáci nám během svého vystoupení předvedli T. G. Masaryka a jeho manželku Charlottu, kteří nám o sobě řekli mnoho zajímavých informací, a pozvali nás do své třídy na výstavu modelů významných staveb v Praze, jak vypadaly před 100 lety.  Někteří žáci svým modelům věnovali velké úsilí, a tak jsme mohli obdivovat model Karlova mostu, Hlavního nádraží, Národního divadla a Národního muzea, ale i sochu sv. Václava a další pěkné exponáty. Ve čtvrté třídě proběhl také projekt Staleté kořeny, díky kterému se děti mohly seznámit s hodnotami, které stály na počátku našeho státu a také s jejich nositeli – významnými osobnostmi české historie.

Na závěr pátá třída prezentovala několik svých plakátů vztahujících se k výročí republiky. První se týkal akce Vyšehrátky zaměřené na založení ČSR. Na dalším plakátu jsme si mohli prohlédnout všechny naše prezidenty od r. 1918 a děti se také zamýšlely nad tím, jaký by měl prezident být. Jeden plakát byl celý věnován našemu prvnímu prezidentovi a další, s názvem Naše vlast, obsahoval obrázky a informace o založení našeho státu, demokracii a také typicky českých tradicích. Na posledním plakátu, vytvořeném v rámci projektu Staleté kořeny, byla naše republika ztvárněna jako strom, který má své kořeny (to jsou naši předkové a jejich hodnoty), svůj kmen (vlastní území, jazyk, kultura, zákony a vláda) a korunu – to jsme my všichni, Češi.

Program se všem třídám moc povedl a všichni jsme si ho hezky užili a vzájemně se obohatili. 

Marta Pasková

20.11.2018

 

 

ŠKOLNÍ ROK 2017/2018

Indiáni – výukový program k výstavě v Náprstkově muzeu

Rozsáhlá výstava o životě indiánů Severní a Jižní Ameriky mě v prosinci inspirovala k vytvoření výukového programu, kterého se na přelomu ledna a února postupně zúčastnily všechny třídy naší školy.

Děti se (mnohé poprvé) seznámily s Náprstkovým muzeem a s postavou jeho zakladatele, a mohly si vytvořit představu o tom, co obnáší být cestovatelem, studujícím život mimoevropského etnika.

Hravou formou jsme společně dali dohromady jednotlivé vědní obory objevitelské výzkumné expedice a charakteristiky jejich činností. Poté jsme se vypravili nejprve do Severní Ameriky. Každý člen expedice obdržel pracovní list s několika otázkami a úkoly, které vyžadovaly pozorné prohlédnutí celé výstavy. Děti například vyhledávaly a kreslily stopy zvířat, studovaly zemědělské plodiny, zjišťovaly významy indiánských slov a morální hodnoty původních obyvatel Nového světa. V expozici je čekaly také výtvarné a hravé aktivity – zkusily si vlastnoručně vyzdobit papírový mroží kel po vzoru inuitských umělců, nebo ve skupinách ztvárnit co nejzajímavější zdobený totem. Seznámily se také s indiánským zvykem používání tzv. námluvní pokrývky, kdy chlapec ucházející se o přízeň dívky hraje před jejím stanem na flétnu – ukrytý pod vyšívanou pokrývkou.

Indiánské hudební nástroje bylo možné vyzkoušet si po přestávce v expozici o Jižní Americe, kde děti mohly poslouchat i nahrávky zvířecích hlasů z džungle, prohlédnout si mumie a hledat ukrytý poklad ve zdi inckého paláce. I v této druhé části dostaly pracovní list s úkoly, které mohly zvládat samostatně, nebo s pomocí ostatních vědeckých přátel a kolegů.

Výukový program tak dětem nabídl kromě samotného poznání indiánských kultur také možnost naučit se vyhledávat informace ve výstavních expozicích a tvořivě spolupracovat. Jedním z úkolů pro každého člena výpravy bylo, aby zaznamenal svůj vlastní nejvýznamnější objev z celé expozice – tedy to, co jej nejvíce zaujalo nebo překvapilo. Bude proto zajímavé se k těmto objevům ve škole ještě vrátit, povídat si o nich a společně tak v poznávání přírody a života obyvatel obou Amerik pokračovat v rámci různých předmětů, které mají blízko k vědním oborům, zmíněným na začátku.

Návštěvu výstavy Indiáni v poklidu rodinné výpravy a s dostatečnou časovou rezervou (např. o víkendu) můžu všem vřele doporučit.

Daniel Razím

 

PROSINEC 2017 

LABYRINT SVĚTA A RÁJ SRDCE

volná inspirace příběhem Jana Amose Komenského

v divadelním představení Bratrské školy 2017

Jan Amos Komenský

Labyrint světa a ráj srdce v Bratrské – ohlédnutí za naším divadelním představením

Milí diváci, milí herci a všichni, kdo jste letos pomáhali vytvářet naši celoškolní divadelní inscenaci, děkuji vám!

Je to už potřetí, kdy jsem měl možnost si s vámi tu zvláštní a krásnou práci vyzkoušet a prožít. A tak jsem se potřetí těšil, bavil a trochu i bál. Nejvíc se vždycky bojím toho, aby téma hry a jeho tvůrčí uchopení bylo dostatečně zajímavé, abych nepromarnil energii, čas, zájem a schopnosti tolika lidí na něčem, co „nestojí za to“.

Námětů, o kterých jsem uvažoval, bylo letos několik, ale nakonec jsem se rozhodl pro nadčasovou alegorii uspořádání světa od Jana Amose Komenského. Je to dílo, které umožňuje nejen hrát si a převtělovat se, ale také přinášet osobní sdělení a uvažovat o životě v jeho různých stylech a podobách.

Moje obava, jestli není téma příběhu pro děti na prvním stupni přeci jen trochu složité, se rychle rozplynula. Už při prvním vyprávění děti ve všech třídách děj a jeho myšlenku velice dobře pochopily a přijaly, a bylo mi jasné, že je příběh zaujal.

Abych dětem barokní filozofický spis co nejvíc přiblížil, dovolil jsem si jej v rámci dramatizace přenést do současnosti a vybrat z něj to, o čem chceme hrát (viz přiložený text divadelního programu). To je vždycky sporná záležitost, a nabízí se otázka, jestli má kdokoli právo s dílem jiného autora takto svévolně nakládat. Pokud jsou ale úpravy motivované úmyslem zprostředkovat historické dílo hercům a publiku, a předat jeho myšlenky jako aktuální a stále živé, myslím si, že to možné je. Vycházel jsem z moderní jazykové úpravy Labyrintu světa a ráje srdce od Tomáše Makovičky z roku 2013 (nakladatelství Práh).

Když J. A. Komenský Labyrint psal, bylo mu 31 let. Prožíval tehdy velice těžké a neradostné období svého života. V průběhu ukrývání před odchodem do vynuceného exilu a po tragické smrti své první ženy a dvou malých dětí stvořil příběh, v němž Poutník v bludišti světa, rozvráceného počínající třicetiletou válkou, hledá pravdu, bezpečí a smysl života, a také sílu k překonání bolesti a beznaděje, sílu k odhodlání žít dál a směřovat k nezpochybnitelným životním hodnotám. Nachází ji v „domě svého srdce“, nejintimnějším citovém prostoru každého člověka. Poutníkova duše se v tu chvíli zcela odvrátí od světa k nebeskému království, ke křesťanské víře a Ježíši Kristu, a vše, co se děje na Zemi mezi lidmi, začne být vnímáno jen jako marné a nicotné pachtění, které snad ani není součástí Božího vesmíru a díla.

V této části se naše divadlo od autorova spisu vzdálilo nejvíce. Dnešní svět a myšlení jeho obyvatel se od doby 17. století v mnohém zásadně proměnily. Mnoho lidí, mezi které patřím i já, proto už nesdílí názor, že „v tom světě a věcech jeho všechněch nic není než matení a motání, kolotání a lopotování, mámení a šalba, bída a tesknost, a naposledy omrzení všeho a zoufání“. A i kdybych tento pohled na svět měl, nikdy by mě nenapadlo předkládat ho dětem, které teprve objevují rozmanitost a krásu světa i života a hledají v nich své místo. Náš Poutník se proto pohyboval pouze prostředími a situacemi, které jsou dětem důvěrně známé, a v jeho nespokojenosti, pochybách a rozčarování se objevovala humorná nadsázka.

Stejně jako v předchozích letech jsem si přál, aby se děti na inscenaci autorsky podílely, jak nejvíc to bude možné. Zajímalo mě, jakou pomoc a radu by v domech svých srdcí v Poutníkově situaci hledaly. Jejich myšlenky jsme nechali v závěru představení zaznít z několika nahrávek. Mimořádně mě potěšila úvaha, že Poutník najde pocit štěstí a sounáležitosti s lidmi tím, že jim začne pomáhat. Jeho touha prohlédnout si svět, byla totiž zpočátku motivována především snahou najít co největší pohodlí a spokojenost a vynaložit při tom co nejméně námahy. Mám radost, že se mezi dětmi v naší škole najdou ty, kterým by takový styl života k opravdovému štěstí nestačil.

Úvahy o vnitřních hlasech našich srdcí nebyly jediným autorským přínosem dětí do hry. Stejně tak si samy vymyslely i slova, která si losovali lidé ve frontě před Osudem (měl jsem pouze podmínku, že se mezi nimi nesmí objevit nic zlého a tragického), a blok reklam.

Také letos jsem se držel zásady, že každý musí dostat v divadle úkoly na základě svého zájmu a přání. A proto, když jsem děti seznámil s příběhem, nabídl jsem jim možnost zapsat se do libovolného počtu scén. Mladší děti – tedy 0. až 2. třída – měly výběr trochu zúžený. Někomu stačily dva úkoly, někteří si s chutí zahráli třeba i v osmi, a museli se proto stát tak trochu „mistry převleků“. Měl jsem ale jistotu, že všichni hrají to, co si dobrovolně vybrali, a učí se tím nést za svoje rozhodnutí i přání odpovědnost. Díky této novince v obsazování rolí bylo letošní zkoušení organizačně trochu obtížnější, ale nakonec všichni své úlohy skvěle a s plným nasazením zvládli.

A ještě jedna letošní novinka – tentokrát si s dětmi zahrály i paní učitelky s paní ředitelkou a nechyběl ani kolega Matouš. Vyznění této části příběhu si o obsazení rolí dospěláky přímo říkalo, a jsem moc rád, že se ke hraní všichni tak ochotně a s úspěchem propůjčili.

Jako každý rok se přímo při zkouškách rodilo mnoho dobrých, i když ne vždycky realizovatelných nápadů. Tento tvůrčí proces je jedním z největších pedagogických přínosů vytváření školních inscenací. Děti se učí tvořivě spolupracovat a myslet na celek společného díla. Svoje nápady a schopnosti nevyužívají jen ke svému vyniknutí, ale uplatňují je jako pomoc všem kamarádům a kolegům.

Mnoho péče a úsilí jsme tentokrát věnovali zřetelnému, neuspěchanému a dostatečně hlasitému mluvení na jevišti (i do diktafonu) a přesnosti hereckého projevu. Z výsledku jsem měl opravdu velikou radost.

Nakonec několik poděkování za obětavou pomoc: Pánové Zdeněk Husar a Vladimír Kechrt se letos opět ujali konstruktérských, technických a transportovacích prací, bez nichž se žádné divadlo neobejde. Občas mám pocit, že jsou to vynálezci, kteří si hravě a šikovně poradí s každým technickým problémem. Paní ředitelka s paní zástupkyní se skvěle postaraly o všechno potřebné, co souvisí s organizací tak rozsáhlého projektu. Marcela je báječná a praktická asistentka režie, Šárka mi byla velkou oporou při vytváření taneční scény Sladké mámení, pan farář Kolář nám poskytl výborný zkušební prostor v kostele U Jákobova žebříku, pan farář Rejchrt jako každý rok pomáhal s výběrem hudby a tentokrát i citátů z díla J. A. Komenského, paní učitelka Nora s realizací mých výtvarných návrhů a celý náš pedagogický sbor i rodiče s kostýmy, rekvizitami a vším co bylo potřeba. Se stahováním a úpravami hudebních nahrávek mi pomohli Karel Tomas a Markéta Doubnerová.

Moc děkuji všem dětem i dospělým za to, s jakou přesností a energií hráli i fungovali v zákulisí, a třem představitelům Poutníka a jeho průvodců za odpovědnost, kterou na sebe vzali, a za jejich perfektní výkon!

Pro každého divadelníka je největší odměnou zájem o jeho práci. Proto mě moc potěšilo, když mi pan farář Erdinger po skončení představení říkal, že by nás rád pozval zahrát do Mělníka. Byla by to první repríza v dějinách divadla Bratrské školy. Doufám, že dobře dopadne!

Přeju vám krásný, šťastný a radostnými zážitky naplněný rok 2018!

Daniel Razím